Premiéra: 15. 7. 2024, Praha
Anotace
Dokumentární a pohybová performance o komínech a na komíně, která přináší fakta, ale i emoce spojené s tímto symbolem industriální éry. V současné době dochází k mnoha odstřelům již nevyužívaných komínů. S jejich demolicí však mizí i paměť místa. Lze tyto stavby zachovat?
Diváci jsou usazeni do plážových lehátek. Ke každému lehátku náleží také sluchátka s odborným komentářem, který se prolíná se zážitky členů Svazu Českých komínářů.
Pohyb tří performerek na komíně ozřejmuje jeho fyzikální parametry; rozměry, stabilitu, mohutnost a materiál, ale především jeho neodmyslitelnou vertikalitu.
Video trailer
Tvůrčí tým
Koncept a režie: Eliška Brtnická
Účinkují: Stéphanie N’Duhirahe, Alžběta Tichá, Lenka Švolíková / Eliška Brtnická
Dramaturgická spolupráce: Ondřej Holba
Pohybová spolupráce: Eleonora Dall’Asta
Sound design: Stanislav Abrahám
Kostýmy: Lucia Račková
Odborné konzultace: Martin Vonka, Přemysl Vacek
Technická spolupráce: Roman Džačár
Rigging: Marek Csukás
Foto: Jan Hromádko
Grafický návrh vizuálu: Martina Vaněčková
Produkce: Eva Roškaňuková
Producent: Cirkus Mlejn, z.s.
Rozhovory poskytli: Lenka Chroustová, Jan Bořík (Bouřka), Martina Ertlová, Vladimír Jiřička (Hugo), Pavel Kroupa, Petr Mikula, Vladimír Randýsek (Bob), Přemysl Vacek (Laco), Martin Vonka (Dany)
Partneři: Cirqueon, Konsepti, Chrám chmele a piva v Žatci, Festival Za dveřmi
Projekt podpořili: Ministerstvo kultury ČR, Státní fond kultury ČR, Hlavní město Praha. Financováno Evropskou unií – Next Generation EU.
Poděkování: Markéta Brna, David Řezníček, Ondřej Kolář, Karel Havelka, Markéta Lázňovská
Technické požadavky
Formy uvedení
Venkovní produkce.
Informace o souboru
Vystudovala Nonverbální divadlo na Pražské HAMU, kde absolvovala také doktorské studium. V roce 2010 založila spolek Cirkus Mlejn, v rámci kterého tvoří své projekty, na kterých spolupracuje s různými umělci. Je držitelkou hlavní ceny České Taneční Platformy 2023 za projekt THIN SKIN a nominace na cenu Thálie 2022 za inscenaci Hang Out.
Trapezistka Eliška Brtnická se dlouhodobě zabývá uměleckým výzkumem na poli současného cirkusu. Hledá umělecký jazyk, který využívá artistickou techniku a přitom se vyhýbá wow efektu. Klade si především otázky, co je to visutá hrazda, kterou v rámci svého výzkumu dekonstruuje s cílem najít nový výrazový materiál. Ve zvukové složce často využívá formát audio dokumentu. Její dílo je výrazné po stránce vizuální, ráda pracuje v kontextu site-specific a galerií. Spolupracuje například s centrem současného umění DOX, s (A)void galerií či s galerií Benedikta Rejta v Lounech.
