Jedna přišla právě teď, druhá je tu odmalička. Jednou se zase vydají na cestu. Určitě. Zatím čekají. A tu cestu hledají k sobě, jak se tak často říká. Což může být docela na dlouho. Asi. Minimálně asi tak jako cesta z Nuslí na Háje, když je mezitím pár let ve Švýcarsku. Pár let, pár zkušeností a pár škol oklikou třeba přes Indii.
Scénická mixáž forem a stylů se v této performanci stává výrazovým prostředkem, protože nomádství je dnešní době vlastní: minimálně myšlenkově, a scénářem je esej na téma temnoty dnů zanechaných na opuštěných místech našich životů, protože jen ty světlé si ponecháme: minimálně myšlenkově. Volně se inscenace inspiruje knihou Světlé dny Zuzsy Bánkové.
O integraci, která je mnohdy znásilněním; o daru, co není zadarmo a o takovém tom hezkém pocitu, když Čech tyká ve večerce Vietnamcovi.
Propojení dvou individualit, performerek, vycházejících z indického klasického tance kathak a nového cirkusu.
Hrají: Anežka Hessová, Eva Stará
Scéna a kostýmy: Andrijana Trpković
Choreografie: Eva Stará
Hudba: Anežka Hessová a Petr Šmíd
Režie: Lucie Ferenzová
Produkce: Kristýna Milaberská
